Není Baník jako Baník


Začneme trochu minulostí. Přeneseme se do roku 2015, konkrétně do data 30. 3. na cikánský zimák v Přerově. Napínavé 5. rozhodující finále mezi Přerovem a Vsetínem drásalo nervy nejednomu fanouškovi, ať už tmavému, či bílému. Stav po první třetině byl nečekaně lepší pro Vsetín a to až o dvě branky. Spoustu Ovcomrdů začalo pomalinku spřádat plány na případný výjezd na baráž, kde bychom se střetli právě se Sokolovem. Tyto naše bujné představy na krásně strávený víkend se rozplynuly jak pára nad hrncem po poslední brance Goiše, který fotbalovým způsobem zajistil Přerovu výhru a postup do baráže.  Valaši si tak na tento kulturní výlet, plný inteligentní zábavy, museli pár let počkat…

My, tehda mladí, krásní a plní síly, jsme samozřejmě o něco zestárli, krásu pozbyli, ale přesto se 26. 10. 2019 v několika skupinách vydáváme podpořit naše hokejisty do vzdáleného Sokolova. Někdo jede autem, jiní vlakem, další jsou téměř místní. Nakonec se nás schází v sektoru cca 50 kusů. (10x omladina, 7x Horní Lideč, 2x GPH Veterans, my a další…)

Volíme jako dopravní prostředek auto. Bylo nás pět. Celých pět. Poté, co se v 8:42 všichni účastníci nasoukají u zimáku do vozu, tak naše první zastávka přichází již po pár ujetých metrech a to v Rokytnici ve vinárně. Tři účastnice něžného pohlaví si s hrůzou uvědomují, že mají nedostatečné množství alkoholu na cestu. Po nákupu různých druhů vína se pokračuje v jízdě. A to doslova. Není jízda jako jízda. Výletníci zdatně konzumují vše, co voní nebo smrdí alkoholem. Cesta se vleče, protože jeden chce kouřit, druhý čůrat, třetí kakat, a bageta a benzinka a benzin a pauza a kam že to vlastně jedeme? Takže přijíždíme na ubytování zhruba 40 minut před zápasem. Rychle se ubytujeme, mladou ovečku uložíme rovnou do postýlky, bohužel si na svůj výjezdový debut bude muset počkat.

Zbylí čtyři pádíme na stadion. Jedeme autem, poněvadž v našem mírně nekoordinovaném stavu, bychom došli tak na druhou třetinu.  Hned u vstupu se skamarádíme s místními sokolováky, kterým na rovinu říkáme, že jsou marní a nemají sebemenší šanci vyhrát. Padne taky něco o tom, že než dají první gól, tak náš řidič bude ožralý. Nějak nás asi nechápou nebo neberou vážně, protože se nesmějí.  Nechápeme.

Další fázi dění by měl psát nejspíš někdo jiný. Ale kdo? Já se teda pokusím to dění na zimním stadionu nějak shrnout. Alkohol, fanatismus, zábava, nahá těla, vláček, seskupení tupců, výhra, oslava, alkohol, fanatismus, zábava a nahá těla. Hledání zasypané flašky slivovice rolbou… Takže si snad každý udělá obrázek, jaká nádhera to byla.

Po vydařeném mači se Ovcomrdi vrhají na autobus našich hokejek, kde náš matador Kucharczyk dostal pořádného hobla ke svým narozeninám. Následuje rozchod zelených, žlutých, nahých a značně podnapilých lidí do místních hospod a barů. Víte, jak nejlépe poznat město svého nepřítele? Ztraťte po cestě telefon! Nejlépe IPhone! Po zjištění, že tato nezbytně důležitá věc chybí v kabelce jedné z oveček, se rozbíhá rozsáhlá pátrací akce po celém městě.

Po vyčerpávající noční prohlídce Sokolova se shodujeme, že v hledání budeme pokračovat ráno. Vracíme se tedy zpátky do hospody, kde musíme doplnit tekutiny, poněvadž nachozených 15 km s trojkou v každém oku, je vážně vyčerpávající. Tato malebná hospůdka stojí strategicky na náměstí, kde se nachází i kašna, ve které se s nadšením koupe naše omladina.

Tento výjezd by se dal rozdělit na výlet starších, kteří by měli mít již trochu rozum a těch mladých, kteří kouzla výjezdů teprve poznávají. Ve finále jsme se my, ti jakože rozumní, vrátili v čase o několik let a řádíme společně s našimi mláďátky.

Po těžké noci a ještě těžším probuzení se někteří z nás vydávají na vlak domů, jiní na denní tour the Sokolov hledat mobil. Další se ještě ani neprobudili. Co si budeme, poznávat krásy Sokolova je mnohem příjemnější za denního světla. GPS s poslední polohou ztraceného telefonu se neohroženě rozprostírá před budovou městské policie. Tak to zkusíme, ne? Poslední naděje. Mílí a ochotní policisté nám nakonec sdělují, že se mobil opravdu nachází u nich na stanici. Prvotní šok asi netřeba popisovat. Nějaká dobrá duše telefon našla a poctivě odevzdala na policii. Po dojemném shledání majitelky se zmíněným telefonem, se tento úspěch musí samozřejmě oslavit. A to v první vietnamské večerce, kterou cestou potkáváme a čím jiným než vínem.

Po vystřízlivění řidiče se přesouváme o pár km dále na hrad Loket, kde se na dva dny usadila i naše Omladina. My zde však zahajujeme kulturní očistu minulých dnů. Dále je v plánu nějaká zřícenina, která se nachází příhodně po cestě. Když se ale na sebe všichni podíváme, tak usoudíme, že další zříceninu asi vidět nepotřebujeme a pokračujeme do lázeňského města Karlových Varů. Po ubytování kousek od centra trochu poležíme a vydáváme se na večeři. Holky mají totiž chuť na pořádnou prasárnu. Těžko říct, jestli tím myslí jídlo… Neděli končíme dopíjením zbytků, ovšem pozvolna, protože už prostě nemůžeme. Už nejsme tak mladí,  jak jsme si připadali o sobotní noci.

Ráno se vydáváme na prohlídku centra, především lázeňské kolonády. Před hotelem Pupp vedeme vášnivou debatu, kdo z nás si tento hotel koupí. Cestou domů děláme poslední zastávku na historickém skvostu Karlštejně. Tento hrad si chce pro změnu pořídit jedna z účastnic. Proč taky ne, že. Na Vsetíně se ocitáme kolem 23 hodiny.

Vracíme se plni dojmů, zážitků, kultury, sportu, zábavy, někdo i ostudy a již přemýšlíme, které město poctíme svou návštěvou na nějakém příštím výjezdu.

Gábi a Ufon